K tématu svateb jsem se dostala již jako malá. Když jsem si hrávala s panenkami, což nebylo moc často, hrála jsem si na školku, prodavačku kapesníčků s dědečkem, razítkovala jsem všechno, co se dalo jako úřednice, no a v neposlední řadě přišlo i na svatbu a svatební hostinu. Uspávala jsem panenky pod různými látkami, vyprávěla jim pohádky o princi na bílém koni, poté jim pouštěla pohádky a jako správná paní učitelka říkala: ,,pšššt, teď se spinká“. Ráda věci předělávám, rovnám, hraju si s detaily, velím a dělám je veselejšími. Úředničením jsem si vše pečetila, rezervovala školku, zařizovala výlety, samozřejmě vše jen jako. Strýc mi dokonce nechal vyrobit moje vlastní razítko, se kterým jsem si připadala ještě mnohem důležitější. Všechny tyto hry pak vedly k jedné velké svatbě a love story ze školky. Jsem rozený snílek i přes svoji venkovní pragmatičnost. Koukat se na Notebook s Rayenem Goslingem je pro mě cesta do slzných pekel. Ačkoliv si držím jistý odstup od lidí, vím, že dokáží ubližovat, na lásku jsem vždy věřila, věřím a lidem ji přála. Obdivovala x té výročí a s němým úžasem civěla na zamilované páry a prožívala to s nimi.
Když jsem ve 22 letech začala prožívat svoji největší lásku života, viděla jsem všechno: svatbu, děti, stáří ruku v ruce na lavičce. Bohužel, ta představa po 6 letech skončila, v podstatě zničila částečně celý můj svět a pohled na lásku, oddanost. Nedokázala jsem na svatbu ani pomyslet. Léčila jsem se ze svých bolístek. Zrealizovat něco velkého samostatného bylo odsunuto stranou. V tu chvílí jsem měla v hlavě jediné – útěk. Vzpomněla jsem si, že na základní škole jsem všude vyprávěla, že bych ráda byla letuškou. Bum Bác, šla jsem do toho. Po 7 letech v bankovnictví, ve svých téměř 29 letech, jsem udělala velký krok a šla do značného rizika nezaměstnanosti. Požádala jsem o práci u dvou leteckých společností. Osud to asi chtěl a přál mi. Nejdříve jsem začala létat pro Travel Service a posléze se rozhodla odejít do zahraničí. Když přišla nabídka od letecké společnosti Emirates, byla jsem u vytržení a těšila se na nová dobrodružství. V tu chvíli mi poprvé do hlavy skočila myšlenka: ,,No a kdo ví, možná tam potkám muže svých snů“.
Po roce létání, užívání si svobody a získávání mimořádných mezinárodních přátelství, jsem úplnou náhodou narazila na kluka, co vlastně ani nebyl můj typ. Jen tak se potuloval v dalekém Hong Kongu, trochu chytrolín a trochu Ferda Mravenec, ale já jsem na jednom z prvních letů narazila právě na něj. Na Slováka, v podstatě mého krajana. Padli jsme si do oka. Na dálku byli v kontaktu, vídali se maximálně dvakrát do měsíce a užívali si společných chvil. Celý vztah na dálku, musím uznat, je velmi vyčerpávající záležitostí a stálo to velkého úsilí z obou stran. Rok a půl jsme bojovali na dálku, poté slovo dalo slovo a my se společně rozhodli vrátit zpět do domoviny. Založit rodinu. Je to vůbec možné, potkat chlapa tak daleko, když už člověk ztrácí všechnu naději? Ano, je. Já ji ztratila roku 2012, a našla ji až v roce 2015. Naději na vztah a manželství. Když přišla po 4 letech žádost o ruku, byla jsem šťastná, ale zároveň vyděšená. Já? Jak to? Zasloužím si to? Je to TU! Závazek!
Když jsem v roce 2017 otěhotněla a ve stejném roce se mi narodil syn, bylo jasné, někdy to musí přijít. BUDU NEVĚSTA. Loni, o rok a půl později, jsem začala plánovat naši svatbu. Byla jsem živá, šťastná jako nikdy. Toto je přesně to co chci dělat, co jsem dělat chtěla. Organizovat svatby, eventy všeho druhu. Do přípravy naší svatby jsem dala mnoho energie a času, ale víte co, vůbec mi to nevadilo. Naopak jsem se těšila, až Oliver (můj syn) večer usne, a já budu moci usednout k počítači a začít hledat dodavatele, vybírat z těch všech možností co dnešní svět internetu, služeb a zboží nabízí. Seděla jsem u toho i dvě hodiny denně a vůbec mi to nevadilo, i přesto, že mateřství je vyčerpávající a můj manžel občasný flegmatik. Ale neznám žádného muže, který by chtěl být v dětství ženichem, takže jsem to částečně respektovala a mávla nad tím rukou.
Jednu noc, když jsem opět seděla u svého počítače, který je sakra pomalý, řekla jsem si, že pokud se má vlastní svatba vydaří od A až do Z vyzkouším si svůj sen zrealizovat na českém a slovenském trhu. No, a tak jsem tu. Svatba se vydařila, hosté byli spokojení, rodina, manžel, přátelé a já taky. Nedokážu si svůj den představit jinak. Během korona krize, kterou jsem si bohužel do začátku svého podnikání přinesla, jsem stihla porodit krásnou dceru Nelu. Nyní, po uvolnění pravidel, se těším na první zakázky a na svatbu své vlastní dcery i syna v budoucnu.
Jsem zde, těším se a zkouším rozjet svůj vlastní projekt přes veškeré své obavy, které mám.
Comentarios